17.05.2012 08:06

Výstava Lucie Němcové dokazuje, že “Bez času to jde!”, a bez lepku, mléka, vajec také

Na výstavu Lucie Němcové Vás tímto článkem srdečně zveme nejen proto, že Lucie maluje krásné obrazy, ale i proto, že téma vaření bez lepku, mléka, vajec s Luciiným životem souvisí už několik let, a to jako součást terapie atypického autismu. Také z tohoto důvodu je občerstvení na vernisáži stylové, připravené bez lepku, mléka, vajec, made by Vařím s láskou. Zde je pozvánka.

 

Nad výstavou převzali záštitu vedoucí Katedry speciální pedagogiky doc. PhDr. Lea Květoňová, Ph.D. a vedoucí Katedry výtvarné výchovy doc. ak. mal. Ivan Špirk. Vernisáž můžete navštívit ve čtvrtek 17. května 2012 v galerii Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy Univerzity od 16 hodiny. Výstava potrvá do 30. června 2012. 

 

Kraví hora, aneb bez zpěvu a výtvarničení by to nešlo

 

 

Jako ukázku Luciiných obrazů jsem vybrala Kraví horu, kterou pro úplnost doplňuji i interpretací obrazu, jíž zapsala Luciina tisková mluvční, Milena Němcová: "Lucie zde řeší pomocí vlastní autentické vizuální symboliky vztah k místům, jež jsou pro ni „přístavem v bouři, v povětří i slunečním dnu“ jejího denního programu.  Veselá prohlášení Lucie, jako „… hurá Kraví hora vybuchne“, …co pak bude se mnou, …kde budeme výtvarničit a kde bude zpěv,… bez zpěvu a výtvarničení by to nešlo,“ předurčuje  asociativně vznikající kompozici obrazu. Kompozice reprezentuje autentické prožívání Lucčina ega.

 

Charakteristickým rysem  tvorby je postupné energické vrstvení barevných ploch v kontrastu s pečlivě prováděnou kresbou i opakované vyrývání postaviček lidí, kteří jsou pro ni citově významní.  Vyobrazené věci, lidé a členové  rodiny patří do jejího momentálního životního prostoru. V obraze pozorný divák nalezne  mediální obsahy z televize a rádia (herce, zpěváky), které Lucii zaujali a ona si je dává do zcela originalních a fiktivních myšlenkových konceptů. Ateliér na Kraví hoře v Brně reprezentuje místo, jež je „majákem“, v němž se střetávají otázky  po vlastním směřování v měnícím se životě Lucie a její rodiny. Do obrazu autorka promítá labyrint své duše, z něhož je patrná snaha o osamostatnění a budování sebedůvěry ve své dovednosti a schopnosti i odmítání pro ni nesrozumitelných požadavků okolí." Více se o Světě podle Lucie dozvíte zde.

 

 

 

Autorka textu: Zuzana Kobíková

 

 

—————

Zpět