V dnešním článku Vám představíme Jitku. Ta nyní žije se svou rodinou na Novém Zélandu a po narození nejmladšího syna zjistila, že by se kvůli silné alergii a atopickému ekzému měli oba stravovat bez pšenice, mléka i vajec. V čem jim toto stravování pomohlo, se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Jitka žije s rodinou na Novém Zélandu. Poslední dva roky se stravují bez pšenice, mléka i vajec a říká: „Co mě nesmírně překvapilo? Že už pár týdnů po změně jídelníčku jsem přestala být unavená.“ 

Foto:ePH&Pištidlo.

Můžete našim čtenářům říci, jaké jsou Vaše zdravotní problémy a jaká byla cesta ke změně jídelníčku?

Atopickým ekzémem a alergiemi trpím už od narození. Dietu jsem zkoušela v dětství jen velmi krátce, možná tak dva měsíce, ale bez valných výsledků. Situace se změnila s narozením mého nejmladšího syna Adámka. Od narození měl těžký atopický ekzém. Když mu byly asi 4 měsíce, nechala jsem mu udělat alergotesty. Vyšlo mu pozitivní mléko a vejce. Ze zvědavosti jsem si nechala udělat testy i pro sebe a vyšla mi mimo jiné i vysoká alergie na pšenici, o které jsem dřív nevěděla. Do diety se mi vůbec nechtělo a nedokázala jsem si ji představit. Manžel mě však velmi podpořil a víceméně to rozhodl za mě. „Za zkoušku nic nedáš.“ A už po pár týdnech jsem věděla, že to bylo správné rozhodnutí.

Jak dieta změnila Váš zdravotní stav?

Od diety jsem si samozřejmě slibovala zlepšení ekzému, k čemuž bohužel nedošlo. Co mě ale nesmírně překvapilo, že už pár týdnů po změně jídelníčku jsem přestala být unavená. Energie jsem měla na rozdávání a cítila se o tolik lépe psychicky i fyzicky. Ani Adámkovi dieta bohužel ekzém nespravila. Byl stále kojený a od sedmi měsíců jsem postupně začala s příkrmy. Jakýkoli kontakt s alergenem ale u něho vyvolal prudkou reakci. Stačilo ucítit vajíčko nebo aromatický sýr a aniž by se ho dotkl, začal rychle otékat a po těla mu naskákala vyrážka. Dieta byla tedy nevyhnutelná.

Co pro Vás a Vaši rodinu bylo na samém začátku nového stravovacího režimu nejtěžší?

Prvních pár měsíců bylo krušných. Jakmile člověk vyloučí mléko, vejce a pšenici z jídelníčku, rázem přijde o základní pilíře své dosavadní stravy. Zpětně se musím své prvotní dietě smát. Několik týdnů jsem se živila převážně jen rýží s kuřetem, protože jsem nebyla schopna vymyslet jiné jídlo bez alergenů:-) Teď jsme na dietě více jak dva roky a už mi ani nepřijde na mysl, že bych nějaké suroviny při vaření postrádala. 

Jak vaříte pro další členy rodiny? Stravují se podobně jako Vy s Adámkem?

Samozřejmě nejsou na tak přísné dietě jako my, ale jedí víceméně to samé. Musím pochválit děti (ale i manžela samozřejmě!), že absolutně nemají problémy jíst jáhly, quinou, luštěniny, pohanku a jiné, pro ostatní lidi asi dost nezvyklé, potraviny. Na druhou stranu já jim nebráním v občasné konzumaci obyčejného bílého toastového chleba, laciných sušenek a hamburgerů, o kterých si myslím své :-) Věřím, že má zdravá strava své opodstatnění. Děti bývají minimálně nemocné, sem tam nějaká rýma nebo slabá viróza, ale většinou to rychle odezní samo. Antibiotika neměly, už ani nepamatuji.

Jak na Váš nový stravovací režim reaguje okolí?

Pro většinu lidí je náš jídelníček velkou záhadou :-) Naštěstí mám kolem sebe spoustu kamarádek, které hodně řeší zdravou stravu a jejich jídelníček je tím pádem tomu našemu dost podobný.

Jak se Váš život (zdraví, pocity) s novým stravováním změnily? Co se zlepšilo a co zhoršilo?

Dieta náš život opravdu hodně změnila a musím říct, že jsem s ním teď o hodně spokojenější :-) Díky neustálému hledání inspirace na vaření jsem se dostala ke knihám o zdravé stravě, veganství, makrobiotice, vitariánství a všechny mne hodně ovlivnily. Začala jsem si více uvědomovat vztah mezi zdravím, stravou a životním stylem. Stal se ze mě velký zastánce organických surovin, snažím se žít ekologicky a v souladu s přírodou. Díky tomu jsem se dostala i k alternativní medicíně, která nám s Adamem konečně pomohla. Když byl Adamovi asi rok a půl, začali jsme s akupunkturou a následně s homeopatií, která uděla zázraky. Díky ní je Adámek už skoro rok bez kortikoidů (které jsme na doporučení doktorů používali první rok jeho života témeř obden!) a antihistaminka bere jen velmi zřídka, když se nějakých nedopatřením nachomýtne k alergenu. Teď mu stačí přísná dieta, stoprocentní prevence (rukavičky proti škrábání, nesmí se zapotit atd.), plus homeopatika – a od zuboženého kloučka s neustále mokvající zarudlou kůží je téměř k nepoznání :-)

Pro mnoho z nás je představa stravovat se bez tří potravin, které tvoří základ většiny spíží, spojená s pocitem omezení, utrpení a strachu, že už se nikdy pořádně nenajím. Začala jste vařit také nová jídla z potravin, které jste dosud nepoužívala? Které to jsou? Dá se říci, že se Vás jídelníček o nové potraviny i výborné chuťové zážitky rozšířil?

Na doporučení kamarádky jsem hned na začátku vyrazila do obchodu se zdravou stravou. Leč má první návštěva dopadla dost rozpačitě. Koupila jsem jen rýži a olej, jelikož jsem neměla ponětí, k čemu se všechno to „zrní“ a věcičky s japonskými názvy používají. Postupem času jsem poznala jáhly, pohanku, quinou, mořské řasy, miso, umeboshi a spoustu dalších neobyčejně dobrých a lahodných surovin, které se v mé kuchyni rychle zabydlely. Teď už tam prakticky není potravina, kterou bych nepoužívala nebo minimálně nevyzkoušela :-)

Jíte bezlepkové pečivo stejně často, jako jste jedli to běžné? Nebo je nahrazujete jinými druhy jídel?

Největší výzvou z celé diety se ukázalo být pečení chleba. Manžel se s vervou pustil do experimentování a po třech měsících všelijakých báců a nepovedených bezchutných a beztvarých cihliček vymyslel recept na báječný pohankový chleba, který se stal vyhlášeným po celém širokém okolí.

Co pro Vás s Vaší dietou představuje v běžném životě největší problém? Jak ho řešíte?

Pokud se stravujeme doma, není to v podstatě žádný problém (pokud ovšem nedojde mouka, což už se taky parkrát stalo a v obchodech nebyla zrovna k sehnání!). Jediná potíž nastává, pokud jsme pozvaní k někomu na návštěvu. S naší dietou si moc lidí neví rady, takže jsem se naučila nosit si jídlo všude s sebou. Hlavně Adámkovi vždycky nabalím malý lunchbox před každou cestou, aby si nepřipadal odstrčený, pokud se ostatní děti vrhnou k jídlu.

Co byste vzkázala čtenářům, kteří jsou v podobné situaci jako Vy?

Hlavně nepropadejte panice a nevzdávejte se po prvních nezdařených pokusech! Vaření a pečení bez pšenice, vajec a mléka je od toho klasického úplně odlišné a bude trvat, než si na nový způsob zvyknete. Jakmile ale překonáte počáteční rozpaky, otevřou se vám úplně nové obzory, objevíte nové zajímavé suroviny a Vaše strava se obohatí o řadu výtečných a hlavně zdravých jídel. A o zdraví jde především. Tak neváhejte a směle do experimentování!

Za rozhovor Vám velice děkuji!

Zuzana Kobíková